Freediving je něco víc než jen sport. Je to zvláštní ticho. Okamžik, kdy se svět zpomalí. Najednou neslyšíš nic než tlukot vlastního srdce, jakousi vnitřní ozvěnu sebe sama. Mnoho lidí si myslí, že freediving je jen o výdrži – o tom, jak dlouho vydržíš bez dechu. Ale kdo se do toho ponoří trochu hlouběji, zjistí, že ten pravý ponor se neodehrává jen v oceánu, ale i uvnitř tebe.
Tím spíš, pokud s freedivingem začínáš, je dobré vědět, že to není o výkonech. Není to o tom, kdo vydrží nejdéle, kdo se dostane nejhlouběji. Spíš je to cesta – k sobě, k většímu klidu, ke schopnosti být v přítomném okamžiku. A právě na téhle cestě má smysl se připravit – nejen fyzicky, ale i mentálně.
Dech – ne jako automatika, ale jako nástroj
Dech je něco, co většinu času děláme nevědomě. Ale ve freedivingu se z něj stává nástroj. Spojenec. Kotva. A taky největší limit.
Když se učíš dýchat pro freediving, nejde o to “nadechnout se co nejvíc”. Jde o to, jak dýcháš před samotným nádechem. Jak tělo okysličíš, jak se zklidníš. Je to vlastně takový malý rituál – zpomalení, uvolnění, soustředění. Hluboké, pomalé nádechy nosem, dlouhé výdechy. Často se přidává i tzv. box breathing – čtyři vteřiny nádech, čtyři zadržení, čtyři výdech, čtyři pauza. Jen dech a ty.
Tahle dechová příprava je věc, kterou můžeš trénovat úplně klidně doma. Ráno před prací. Večer před spaním. Když sedíš v autě a čekáš. Začneš si postupně všímat, jak se ti zpomaluje tep, jak jsi víc v klidu. A právě tahle schopnost je pro freediving úplně zásadní.
A když už zvládáš dýchání, přidáš statiku – zadržování dechu na suchu. Tady je důležité poslouchat tělo a netlačit na výkon. Neexistuje žádná “správná” doba. Každý máme své tempo. Tělo ti samo řekne, co je moc a co je akorát.
Mysl – tvůj největší spojenc i protivník
Jedna z věcí, kterou si hodně lidí neuvědomí, dokud to nezkusí: freediving není zdaleka jen fyzická disciplína. To, co tě ve vodě zradí nejčastěji, není tělo. Je to hlava.
Na suchu zvládneš tři minuty bez dechu. V klidu, s nohama nahoře. Ale jakmile jsi pod vodou, v tichu, v jiném prostředí, začne to – mozek vyšle první náznaky paniky, že “už je čas se nadechnout”, i když tělo má ještě dost zásob. Právě tohle je ten zlomový moment. Kdo panice podlehne, je na konci. Kdo ji dokáže pozorovat a nechat odejít, dostává se do jiné dimenze.
Freediving tě naučí pracovat s myšlenkami. Nechat je plynout. Neulpívat. Hodně lidí se proto věnuje mindfulness nebo meditaci – nemusíš hned sedět v lotosovém květu na kopci, ale můžeš prostě jen pár minut denně pozorovat dech, tělo, myšlenky. Bez souzení. Bez očekávání.
A tenhle trénink se nehodí jen do vody. Pomůže ti i v běžném životě – když jsi ve stresu, když tě něco rozhodí, když tě čeká výzva. Být v klidu, když se věci komplikují, je skill, který se v dnešní době hodí víc než kdy dřív.
Tělo – pružné, silné, ale hlavně uvolněné
Freediver nemusí být kulturista. Spíš naopak. Cílem není objem, ale efektivita. Co nejmenší spotřeba kyslíku, co nejpřirozenější pohyb, co největší uvolnění. To neznamená, že bys neměl být silný – ale spíš funkčně. Zpevněný střed těla, mobilní klouby, pružná záda. Čím míň energie tě stojí pohyb, tím víc ti zůstane na samotné zadržení dechu.
Nejlepší příprava? Jóga, kalistenika, strečink. Nemusíš se dřít hodiny denně. Stačí pravidelně, s citem. Pět, deset minut ráno. Trochu se rozhýbat, nadechnout, protáhnout. Ucítit svoje tělo. A postupně přidávat.
Mysli i na bránici – sval, na který se často zapomíná, ale při dechu hraje zásadní roli. Cviky na kontrolu bránice jsou možná trochu zvláštní, ale výrazně pomůžou s větší kapacitou plic i s pohodou pod hladinou.
Voda: místo klidu, ale i respektu
Jakmile máš základy na suchu, přichází ten nejkrásnější moment – první ponory. A právě tady platí jedno pravidlo, které by se mělo vytesat do kamene: nikdy netrénuj sám.
Ani když jdeš do bazénu, ani když jsi “jen” na mělčině. Blackout se může stát i zkušenému freediverovi – a pod vodou stačí pár vteřin, aby šlo o život. Proto si vždycky najdi parťáka, který ví, co dělá. Který tě sleduje, ví, kdy zasáhnout. Tohle není přehnané – je to úplně základní bezpečnost.
První tréninky nejsou o hloubce. Spíš o tom naučit se být pod vodou v klidu. Uvolněný. Vnímat tělo. Sledovat, co dělá, co ti říká. Nepřepínat se. Nechat všechno plynout. A když se dostaví ten zvláštní klid – takový, kdy cítíš, že jsi “správně” – to je ten moment, kdy to celé začne dávat smysl.
Závěr: Nespěchej. Naslouchej. Dýchej.
Freediving je jako meditace v pohybu. Ticho, klid, soustředění. Často je to vůbec první chvíle v týdnu, kdy jsi jen sám se sebou – bez hluku, bez notifikací, bez očekávání.
Jestli tě to láká, jdi do toho. Pomalu, s respektem, s radostí. Poslouchej svoje tělo, dej prostor hlavě, uč se dýchat. Nepotřebuješ dokonalé vybavení hned od začátku, nepotřebuješ výkony. Stačí chuť poznávat. A když budeš chtít, my ti pomůžeme – s vybavením, s radami, s komunitou lidí, co v tom taky našli něco víc.